Dukla se opět vrací do přístavních vod.

𝐃𝐔𝐊𝐋𝐀
Kapela, která zpívá „od srdce“, zahalená zvukem bezstarostné alternativy pozdních osmdesátých let ve stylu Galaxie 500, anebo devadesátkových celků typu Priessnitz s elektrickými podtóny. Texty okamžitě chytnou za uši, neboť jsou blízké každému mladému člověku, který v deset večer odmítá spát, potlouká se ulicemi a pěstuje svou překroucenou formu flanérství, čekaje pět let u Prioru. Poetismus, který rezonuje slokami a refrény, jako by po holanovsku říkal „můj život je fantastický, protože je všední“, a i přesto, že jsou obrazy velmi často přiřazeny k pražským zákoutím, může člověk se zvýšenou senzitivitou prožít to, o čem se zpívá, v jakémkoli jiném městě.